červen 2003 (1)
Ahoj všichni Klokaní příznivci!
Bohužel, našich šest let strávených na tachovském ústavu rychle uteklo a my se teď rozprchli na vysoké školy po celé zemi. Nebudeme Vás už proto déle informovat o dění na tachovském ústavu. Zpravodajská část Klokana se proto už nebude rozšiřovat. K dispozici Vám však zůstane rozsáhlý archiv 38 vydání Klokana, obsahujících spoustu našich článků, reportáží, fotografií. K dispozici vám zůstane také vaše oblíbená rubrika Povinná četba.
Speciální překvapení pak máme pro MATURANTI ROČNÍKU 2003. Prostřednictvím tohoto odkazu nebo kliknutím na tlačítko MATURANTI v horním menu se mohou přihlášit do své virtuální třídy. Naleznou zde seznam svých bývalých spolužáků, jejich adresu, telefon, e-mail. Vzhledem k tomu, že každý člen třídy může po přihlášení své údaje aktualizovat, dozví se také, co jejich spolužáci dělají - studují, pracují, kolik mají dětí atd. K dispozici je také rubrika vzkazy, diskuze, takže si spolu můžou bývalí studenti tachovského ústavu také pokecat. Vzhledem k tomu, že tato sekce obsahuje soukromé údaje jednotlivých absolventů, přístup do ní mají pouze absolventi Gymnázia Tachov 2003.
Poslední zvonění, tedy akce, během které se nejstarší studenti ústavu loučí s těmi mladšími, letos proběhla ve velkém stylu. Začalo to klasicky. Maturanti, převlečení za doktory a zdravotní sestřičky, obsadili klíčové pozice před školní budovou a vyčkávali na příchod prvních studentů. Těm následně poskytli dokonalý servis.
Jakmile jim někdo padl pod ruku, okamžitě se vžili do rolí pracovníků kosmetických salónů a za pomoci rtěnek těch nejkřiklavějších odstínů a těch nejlevnějších voňavek upravili jejich vzhled k nepoznání. Celou akci tak jistě nejvíce ocenili ti, kteří do školy pospíchali na poslední chvíli a nestihli se patřičně upravit. Po chvíli už bylo naprosto jedno, kdo po ránu strávil dvě hodiny před zrcadlem a kdo by na tento „vynález“ (tedy zrcadlo) koukal stejně jako Indián v době kolonizace Ameriky. Podezřelí jedinci pak byli poněkud cynicky označeni nápisem SARS. Ti, kdož nestihli po ránu posnídat jistě ocenili, že jim maturanti uvařili cosi dobrého. Cosi je asi nejvýstižnější označení pokrmu, nad jehož ochutnáním nejeden žaludek „ohrnoval nos“. Každý dostal u vchodu spravedlivě po jedné lžíci.
Zbytek dopoledne proběhl na našem ústavu podle starého známého: „Učit se, učit se, učit se.“ Všichni (kromě maturantů) seděli ve třídách a se učili, se učili, se učili. V poledne se však všichni shromáždili před školou a odešli na náměstí. Největšími atrakcemi průvodu byli dva maturanti, kteří se svým kostýmem vymykali ostatním. Neny alias Batman a Ája převlečená za šílenou krávu. Ta svou ladnou chůzí a sexy pohledem málem způsobila nejednu dopravní nehodu.
Na náměstí proběhlo pasování páťáků na mazáky. Jednotliví studenti byli vyvoláváni, aby si z velkého sudu naplněného mazlavým škrobovým čímsi vytáhli motto do příštího školního roku. Okamžiku naklonění každého páťáka nad sudem šesťáci dokonale využili a hlavu mu polili hustým cukerným roztokem obarveným fialovým potravinářským barvivem. Své největší oblíbence přitom nad sudem chvíli přidrželi. Cesta k mazáckému titulu zde ještě nekončila. Opět následovala malá svačinka. Teprve potom byli jednotliví studenti mečem pasováni do mazáckého stavu.
 |
|
|
 |
 |
 |