březen 2003 (5)
V úterý 8. dubna začalo v Tachově Mistrovství republiky středních škol v šachu. Turnaje se účastní 23 školních týmů. Přinášíme Vám průběžné pořadí po prvním hracím dni (7. kole): 1. Gymnázium Frýdek-Místek - 19,5 bodu, 2. Gymnázium Tachov - 19 bodů, 3. Gymnázium Pardubice - 17,5 bodu, 4. Gymnázium Ch. Dopplera Praha - 17 bodů, 5. Gymnázium Plzeň - 16,5 bodu.
Ve čtvrtek 6. února proběhlo školní kolo biologické olympiády. Seznam věcí, které si měli účastníci soutěže vzít s sebou zpočátku nasvědčoval, že se akce zvrhe na párty, kde se budou podávat obložené chlebíčky. Nakonec se však opravdu soutěžilo. Dokládá to i fotografie, na které jsme při práci zachytili Kateřinu Kajlíkovou ze 3.A.
Živi a zdrávi, s celými lyžemi vrátili se druháci z výcviku
Když se řekne lyžařský výcvik, většina lidí si okamžitě vybaví krkolomné pády, zlomené lyže a citát: "Skáču dobře, skáču rád" z filmu Anděl na horách.
Pokud se druhák na našem ústavu zmíní, že se vrátil z "lyžáku", všichni se zájmem poslouchají, co se tam dělo. Není divu. Loni se studenti vrátili z výcviku a nadšeně redakci Klokana vyprávěli o tom, jak o večerech tajně provozovali "erotické masáže". Předloni vyrazili druháci na lyže spolu s anglickými studenty, přičemž většina z nich stála na lyžích poprvé v životě.
I letos poznamenala kurs jedna zajímavá událost. "Poslední den daly holky klukům do čaje sůl a ti se jim pomstili menší dávkou projímadla v limonádě," zasvětila nás jedna z účastnic. Sídlem našich studentů se stal hotel Sirotek na šumavském Špičáku. Pedagogický dohled a instruktáž si vzali na bedra profesoři Bartoš, Jakl a Kačírek.
Když se řekne lyžařský výcvik, většina lidí si okamžitě vybaví krkolomné pády, zlomené lyže a citát: "Skáču dobře, skáču rád" z filmu Anděl na horách.
Pokud se druhák na našem ústavu zmíní, že se vrátil z "lyžáku", všichni se zájmem poslouchají, co se tam dělo. Není divu. Loni se studenti vrátili z výcviku a nadšeně redakci Klokana vyprávěli o tom, jak o večerech tajně provozovali "erotické masáže". Předloni vyrazili druháci na lyže spolu s anglickými studenty, přičemž většina z nich stála na lyžích poprvé v životě.
I letos poznamenala kurs jedna zajímavá událost. "Poslední den daly holky klukům do čaje sůl a ti se jim pomstili menší dávkou projímadla v limonádě," zasvětila nás jedna z účastnic. Sídlem našich studentů se stal hotel Sirotek na šumavském Špičáku. Pedagogický dohled a instruktáž si vzali na bedra profesoři Bartoš, Jakl a Kačírek.
Dějištěm se stane opět Tachov
Stejně jako v loňském roce, i letos bude Tachov hostit Mistrovství republiky středních škol v šachu. Tým našeho gymnázia čeká na domácí půdě nelehký úkol. Obhájit loňské zlato a stát se tak po třetí v řadě mistrem.
Pořadatelé turnaje uvažují o pozvání několika školních týmů i ze zahraničí. Konkrétně z Lucemburska, Švédska a Německa.
Stejně jako v loňském roce, i letos bude Tachov hostit Mistrovství republiky středních škol v šachu. Tým našeho gymnázia čeká na domácí půdě nelehký úkol. Obhájit loňské zlato a stát se tak po třetí v řadě mistrem.
Pořadatelé turnaje uvažují o pozvání několika školních týmů i ze zahraničí. Konkrétně z Lucemburska, Švédska a Německa.
Griffins si odvezli druhé místo
Tachovská kapela Griffins se vrátila z finále Dětské porty s diplomem za druhé místo v kapse. Skupina, hrající hlavně irskou hudbu, občas folk, se z větší části skládá ze studentů našeho ústavu. Na svém kontě má také první cédéčko.
Kromě Dětské porty zaznamenali Griffins úspěch také na celostátní soutěži ZUŠ v Chocni. Akordeonové trio, základ pozdější kapely, zde vyhrálo (jako zástupce ZUŠ Tachov, jejíž prostory využívá kapela k pravidelným zkouškám dodnes). Dalším úspěchem byla výhra v okresním kole Sedmikvítku. Právě po tomto zlatém umístění byli vysláni reprezentovat okres na Portu.
O samotné soutěži hovoří kapela s nadšením, obvzláště si pochvaluje příležitost zahrát si před velkým publikem. "Předskokanem nám byl například Wabi Daněk," žertuje klavíristka Jana Kvardová.
V současné době hrají Griffins v sestavě Eva Tomanová, (kytara), Martina Turková (violoncello), Lubomír Podzimek (akordeon a bicí), Hanka Círová (flétna, hoboj), Jana Kvardová (klavír), Hanka Vanická (akordeon), Jiřina Vanická (akordeon) a Lucka Rubešová (flétny). Všichni členové kapely zároveň zpívají.
Tachovská kapela Griffins se vrátila z finále Dětské porty s diplomem za druhé místo v kapse. Skupina, hrající hlavně irskou hudbu, občas folk, se z větší části skládá ze studentů našeho ústavu. Na svém kontě má také první cédéčko.
Kromě Dětské porty zaznamenali Griffins úspěch také na celostátní soutěži ZUŠ v Chocni. Akordeonové trio, základ pozdější kapely, zde vyhrálo (jako zástupce ZUŠ Tachov, jejíž prostory využívá kapela k pravidelným zkouškám dodnes). Dalším úspěchem byla výhra v okresním kole Sedmikvítku. Právě po tomto zlatém umístění byli vysláni reprezentovat okres na Portu.
O samotné soutěži hovoří kapela s nadšením, obvzláště si pochvaluje příležitost zahrát si před velkým publikem. "Předskokanem nám byl například Wabi Daněk," žertuje klavíristka Jana Kvardová.
V současné době hrají Griffins v sestavě Eva Tomanová, (kytara), Martina Turková (violoncello), Lubomír Podzimek (akordeon a bicí), Hanka Círová (flétna, hoboj), Jana Kvardová (klavír), Hanka Vanická (akordeon), Jiřina Vanická (akordeon) a Lucka Rubešová (flétny). Všichni členové kapely zároveň zpívají.
Dětská porta očima účastníka
Dlouhé noci, málo spánku, a klub turistů v mé hlavě
Tachovská výprava se letos rozrostla o početnou skupinu Griffins. Ta však odjela už dopoledne. Odpoledním expresem k matičce Praze tak tradičně směřovali: kapela Foxtrottels, sourozenci Jirka a Jana Michalcovi a já jako doprovod.
Proč mě sebou stále vozí, to se projevilo hned v prvních minutách. Jakmile jsem otevřel svou příruční tašku, vši (jakákoliv podobnost čistě náhodná) se vrhli na mé piškoty a dvě tabulky oříškové čokolády (podle plánu sobotní oběd - no nic, člověk musí umět improvizovat). Dostalo se mi pochvaly před posazenou jednotkou, a když jsem nastudoval v přehledu kulturních akcí Hlavního města Prahy všechna multikina, kde se dá shlédnout film Pán Prstenů:Dvě věže, vrátili mi i moje pití.
Příjezd proběhl za nijak zvlášť zajímavých okolností. Po ubytování a drobné matematické úvaze na téma třída pro patnáct žáků, dvacet spících lidí, jsme raději vyrazili na jídlo. Teda všichni vyrazili, jenom já se zasekl o pár pater jinde, neb jsem objevil loňské kontakty a vzpomínal na staré časy. Když jsem dorazil za Foxíkama, zjistil jsem, že naše oblíbená restaurace změnila nejen majitele, ale bohužel i šéfkuchaře.... Takže jsem si dal špíz (podle staré dobré zásady – špíz, jídlo, na němž není co zkazit) a zbytek večeře trousil poznámky na téma, kolik ostatním musí dát práce jejich jídlo přeprat...
Dlouhé noci, málo spánku, a klub turistů v mé hlavě
Tachovská výprava se letos rozrostla o početnou skupinu Griffins. Ta však odjela už dopoledne. Odpoledním expresem k matičce Praze tak tradičně směřovali: kapela Foxtrottels, sourozenci Jirka a Jana Michalcovi a já jako doprovod.
Proč mě sebou stále vozí, to se projevilo hned v prvních minutách. Jakmile jsem otevřel svou příruční tašku, vši (jakákoliv podobnost čistě náhodná) se vrhli na mé piškoty a dvě tabulky oříškové čokolády (podle plánu sobotní oběd - no nic, člověk musí umět improvizovat). Dostalo se mi pochvaly před posazenou jednotkou, a když jsem nastudoval v přehledu kulturních akcí Hlavního města Prahy všechna multikina, kde se dá shlédnout film Pán Prstenů:Dvě věže, vrátili mi i moje pití.
Příjezd proběhl za nijak zvlášť zajímavých okolností. Po ubytování a drobné matematické úvaze na téma třída pro patnáct žáků, dvacet spících lidí, jsme raději vyrazili na jídlo. Teda všichni vyrazili, jenom já se zasekl o pár pater jinde, neb jsem objevil loňské kontakty a vzpomínal na staré časy. Když jsem dorazil za Foxíkama, zjistil jsem, že naše oblíbená restaurace změnila nejen majitele, ale bohužel i šéfkuchaře.... Takže jsem si dal špíz (podle staré dobré zásady – špíz, jídlo, na němž není co zkazit) a zbytek večeře trousil poznámky na téma, kolik ostatním musí dát práce jejich jídlo přeprat...
Přírodovědci se vrátili ze špionáže v Synthesii
Na třídenní exkurzi do pardubické Synthesie zamířili spolu s profesorkou Jirotkovou maturanti studující přírodovědnou větev. Seznámili se zde s výrobními postupy chemikálií jako je třeba kyselina dusičná nebo jedovatý plyn fosgen. Cestovné platila všem účastníkům škola.
Již cesta vlakem z Tachova do Pardubic se vyvíjela slibně. Jakmile vkročil do našeho kupé průvodčí, Martina začala řvát: „Dobrý den, my jedeme na černo.“ Situace se opakovala téměř po každé, když jsem přestupovali nebo v některé ze stanic došlo ke změně průvodčího. Vysvětlení: „My máme hromadnou jízdenku u profesorky, o vagón vedle,“ nakonec vždycky zabralo, a tak jsme všichni zdárně dorazili až do Pardubic.
„Místní nepostrádají praktického ducha a smysl pro černý humor,“ museli jsme konstatovat po pěti minutách strávených ve východočeské metropoli. Konečná trolejbusu číslo 6 totiž paradoxně nese název Krematorium.
Uloživše zavazadla do úschovny a doufaje, že žádný pardubický šikula neprolomí naše důmyslné kódy, které jsme si v automatu navolili, vyrazili jsme do Synthesie. Ve vstupní hale jsme se z nástěnky věnované historii podniku dozvěděli, že dceřinná společnost Synthesie se jmenuje Explosia. Právě zde se vyrábí to slavné české plastické bum bum, o které nám nikdo nechtěl nic říct.
Výprava na nádraží v Pardubicích.
Na třídenní exkurzi do pardubické Synthesie zamířili spolu s profesorkou Jirotkovou maturanti studující přírodovědnou větev. Seznámili se zde s výrobními postupy chemikálií jako je třeba kyselina dusičná nebo jedovatý plyn fosgen. Cestovné platila všem účastníkům škola.
Již cesta vlakem z Tachova do Pardubic se vyvíjela slibně. Jakmile vkročil do našeho kupé průvodčí, Martina začala řvát: „Dobrý den, my jedeme na černo.“ Situace se opakovala téměř po každé, když jsem přestupovali nebo v některé ze stanic došlo ke změně průvodčího. Vysvětlení: „My máme hromadnou jízdenku u profesorky, o vagón vedle,“ nakonec vždycky zabralo, a tak jsme všichni zdárně dorazili až do Pardubic.
„Místní nepostrádají praktického ducha a smysl pro černý humor,“ museli jsme konstatovat po pěti minutách strávených ve východočeské metropoli. Konečná trolejbusu číslo 6 totiž paradoxně nese název Krematorium.
Uloživše zavazadla do úschovny a doufaje, že žádný pardubický šikula neprolomí naše důmyslné kódy, které jsme si v automatu navolili, vyrazili jsme do Synthesie. Ve vstupní hale jsme se z nástěnky věnované historii podniku dozvěděli, že dceřinná společnost Synthesie se jmenuje Explosia. Právě zde se vyrábí to slavné české plastické bum bum, o které nám nikdo nechtěl nic říct.
Výprava na nádraží v Pardubicích.
 |
|
|
 |
 |
 |