KLOKAN - časopis studentů Gymnázia Tachov

červen 2001 (6)

Stručné zprávy z ústavu

VZHLEDEM K ODCHODU některých profesorů je ředitelství školy nuceno hledat náhradu. V září by proto měl nastoupit angličtinář Karel Tomek který mimo jiné pracoval v nakladatelství Melantrich a je vystudovaným režisérem. Vedení školy tedy nevylučuje vznik dramatického kroužku. Další jména nových pedagogů zatím nejsou známa.

MOHUTNÝ VÝBUCH Nenyho PET lahve probudil o hodině angličtiny všechny přítomné. Plastová nádoba s nejmenovanou minerální vodou explodovala naprosto samovolně uprostřed hodiny. Její obsah se okamžitě ocitl na podlaze. Nejspíš Neny koupil nějakou Špatnou vodu.

Užívali si s Acetonem a Toluenkou
ŠKOLNÍ VÝLET/ Před závěrečnou písemkou z matematiky vyrazila 4.A relaxovat na Jesenici u Chebu

Naše výprava byla zahájena v sobotu 9. června. Po nalodění všech zúčastněných do vlaku, uložení báglů do auta prof. Syřínka (a tím i zaboření vozidla hluboko pod čáru ponoru) a přestupu v Plané jsme dorazili do Chebu. Odtud jsme pak autobusem pokračovali až ke kempu. Teprve, když autobus odjel, zjistil Neny, že mu spolu s autobusem odjela baseballová pálka, kterou poněkud neprozíravě svěřil do rukou Přemkovi již na Plánském nádraží.
Potěšeni, že Nenyho šikanovací nástroj skončil někde … no prostě skončil, jsme se šli ubytovat. Po pozdním obědě jsme hráli volejbal, nohejbal a ragby. Naše ragby hra neměla zrovna nejdelší trvání. Neny totiž při jednom střetu dostal do nosu a začala mu téct krev. Oním brutálním útočníkem byl Přemek – opět si u Nenyho nešplhnul. Rozhodli jsme se, že už nechceme žádné krveprolití, a proto skončili.
Nastal čas večeře a Přemek se vytasil s tím, že uvaří puding. Nejen že připálil hrnec, ale vzhledem k tomu, že své dílo míchal vidličkou, připáleninu nevědomky sedřel ze dna hrnce a promíchal s celým obsahem. O poživatelnosti tohoto jídla se tedy nedalo ani mluvit. Nechuť k jídlu umocňovalo neobvyklé aroma připáleniny. Pudingové historce však ještě umíráček neodzvonil. Neny, pravděpodobně z lenosti hledat nový hrnec, použil pro uvaření svého čokoládového pudingu ten připálený. Pokojem opět zavanula vůně připáleniny – tentokráte však mnohem intenzivnější. Nevím proč, ale svou čokoládovou pochoutku Neny nedovařil. Po chutné večeři jsme šli připravit dříví na táborák. Zde jsme zaznamenali menší úraz. Honza si totiž spletl ruku s kusem dřeva. Replika "Nešikovné maso musí pryč," řekla babička a stala se z ní malomocná, však není na místě.
Večer jsme pak seděli u táboráku. Zahrát nám přijeli Lišáci, dva bratři naši spolužačky Aleny. Když jsme se navrátili do svých chatek a chtěli se umýt, zjistili jsme, že sprcha je mrcha, teče jen velice slabě a nastavit ji tak, aby se člověk neopařil vyžaduje podrobné školení. Nefungovala zde ani osvědčená metoda: Před použitím protřepat.

Vyhraný den strávili v ústavech
EXKURZE/ Třeťáci vyrazili studovat pražské poměry a shlédnout, jak to chodí na ČVUT

Na Gymnaziádě – tradiční zářijové sportovní soutěži našeho ústavu vyhrála 3.B jeden den školního výletu navíc. Tento den se však třeťáci rozhodli nepřipojit k výletu, ale prof. Minárik, jejich třídní, přišel s návrhem uspořádat jednodenní exkurzi. Dle jeho MatFyz zaměření se nakonec jelo do Prahy na ČVUT a posléze i Gymnázium Jana Nerudy. Odjíždělo se vlakem v časných ranních hodinách. Mezi cestovní perličky patří situace, kdy jedné ze třeťaček vykloněné z okna přistál na obličeji igelitový pytlík, zaslaný spolužáky z okna vedlejšího kupé.
Po příjezdu na ČVUT chovance našeho ústavu přivítal jeden z profesorů a předvedl jim nákladně zařízenou laboratoř, kde studenti realizují své ročníkové práce z vysokého napětí a probíhají zde zkoušky komponent pro nejrůznější firmy. Poté se skupinka přesunula do akustické laboratoře. Zde jim byl předveden prototyp přístroje tlumícího hluk na pracovišti. Každý zúčastněný si mohl také v ruce podržet přístroj na měření hluku. Při jeho předávaní z ruky jednoho druhému se některý studentům dělalo lehce nevolno. Mohla za to představa, jak rodiče splácí tento 300 000 Kč drahý tentononc, který jim eventuelně mohl upadnout na zem.

Ani Merlin je neokouzlil tak, jako jedna z hereček
DIVADLO/ Tentokráte byli herci mimořádně obětaví, výsledkem byla i nahá aktérka na scéně

Ve čtvrtek 7. června ráno se před naším ústavem začala hromadit skupina lidí. Důvodem jejich meetingu nebyla žádná protiškolní demonstrace ani nic podobného. Na sraz totiž dorazili studenti a profesorky Stejskalová a Zabloudilová, jejichž cílem byla cesta do divadla v Chebu na inscenaci Tankred Dorst – Merlin aneb Pustá zem. Před školu přijel autobus, zúčastnění se nalodili. Když jedoucí autobus u pošty doběhla i lehce opozdilá nejmenovaná Ivana K., mohlo se konečně vyrazit. Cestou do Chebu se dle slov účastníků zájezdu nic nedělo, což je u akcí, které jsou pořádány naší školou docela nezvyk. Ne snad proto, že by selhala organizace, ale dříve když někam vyrazil tachovský gympl, byla jeho účast zárukou nečekaných a s odstupem času i poměrně humorných zážitků - což je mimochodem dobře, protože novinářské krysy jako já potom mají o čem psát. Autobus s po kultuře prahnoucími tachováky šťastně dorazil do Chebu. Ani zde se však nedělo nic mimořádného. Dostala se ke mne pouze informace, že v divadle, zatímco ženská část hru "sledovala po celou dobu normálně", mužská část výpravy zbystřila, až když se na scéně objevila nahá herečka – součástí děje totiž bylo i znásilnění. Nedá se nic dělat, milé spolustudentky, nezáviďte svým šťastnějším kolegům, znásilnění muže snad někdy příště. Po shlédnutí představení vyrazili naši záškoláci do Tachova, kam dorazili kolem 14 hodiny odpolední a stihli tak i oběd v jídelně.
P.S. Dnes (14. června), několik dní po uveřejnění tohoto článku moje informátorky znásilnění dementovaly - prý nahotinka chtěla sama.

Zbídačení, vyčerpaní, ale na mazáky pasování
ROZLUČKA/ Před maturitou se s celou školou rozloučili naši maturanti. Zvláštní pozornost pak věnovali svým nástupcům

V pátek 18. května se šesťáci našeho ústavu převlékli do vojenských uniforem, aby naposledy v tomto roce z titulu studentů – gympláků užili nějakou tu legraci a dali tak svým mladším "spolustudentům" najevo, jaké výtvarné, maskérské a jiné vlohy v sobě těch celých šest let dusili. Ráno v prostoru před školou (avšak v bezpečné vzdálenosti) vyčkávali studenti, snažící se dostat do budovy bez jakékoliv újmy. Jak se ukázalo, letošní maturanti s přípravami nezaháleli. Všechna okna v prvních patrech byla zavřená, a možnost průniku do budovy ústavu téměř nulová. Zoufale jsme postávali před školou a nevěděli, co si počít. Najednou z bočního vchodu vyšel školník, naše poslední spása. Veškerá přesvědčování, aby nás pustil dovnitř, však byla zbytečná. Ani slib, že už se nebudeme zbytečně zdržovat v šatnách, na záchody v přízemí budeme chodit v pantoflích a na obědy naopak v botách, ho nepřesvědčil, aby nám, ubohým a psychicky "zdeptaným" uvolnil cestu za čistým obličejem bez tuny make-upu a bez úpravy vizáže blížící se něčemu mezi demonstrantem proti zasedání MMF a šášovi Krastimu ze Simpsonů. Když selhala i Přemkova snaha dostat se do školy profesorským vchodem, rozhodli jsme se zvolit již od loňska osvědčenou sběratelskou taktiku. Ta spočívá v tom, že se rozběsněným šesťákům nevyhýbáte, ale právě naopak. Když se k vám nějaký blíží, zastavíte a necháte se orazítkovat. Když jsem vyrazil do rozběsněného davu, myslel jsem, že za mnou jde alespoň dalších pět kamarádů. Oni ale, zrádci, postávali v dostatečné vzdálenosti, a tak, když jsem dorazil do rizikové zóny, sesypalo se na mne asi deset šesťáků najednou. Přes přívaly vody, kterým jsem musel čelit jsem ani neviděl, kdo že to devastuje můj pracně udělaný "rozcuch" na hlavě, rtěnkou zvýrazňuje obočí a sprejuje vlasy nazeleno.