červen 2002 (4)
Sport Gym Šou se vydařila
Ve středu probíhala na stadioně zábavně sportovní akce s názvem Sport Gym Šou. Letos poprvé se pořádání zhostili sami studenti, konkrétně 2.A. Atmosféra byla skvělá, všichni se bavili a výsledky jednotlivých soutěží se staly tím posledním, co každého zajímalo. Vždyť šlo hlavně o to pobavit se.
První disciplínou byla dívčí štafeta s vejcem na lžíci. Holky si však pravidla přizpůsobily po svém a vejce i se lžící držely v ruce.
Mezi další soutěže patřily jízda šikovnosti na kole, přetahování lanem a přenos třídního profesora na 40 metrů libovolným způsobem. Právě zde se naskytla obrovská šance pro vlastní realizaci. Každá třída přišla s jinou metodou, jak svou VIP co nejrychleji přesunout. Třída profesora Minárika se vzdala šance na vítěžství a za zvuku pohřební písně vyprovodila zafačovaného třídního k poslednímu odpočinku.
Přetahování lanem patří mezi nejpopulárnější disciplíny. Na snímku zápolí třída 2.A.
Závěr dopoledne přinesl vyhodnocení soutěže o nejlepší portrét třídního profesora a báseň o libovolném zaměstnanci školy. Po celé dopoledne hrála na stadionu hudba. Zajišťovalo ji duo David Filo a Matouš Horáček.
Ve středu probíhala na stadioně zábavně sportovní akce s názvem Sport Gym Šou. Letos poprvé se pořádání zhostili sami studenti, konkrétně 2.A. Atmosféra byla skvělá, všichni se bavili a výsledky jednotlivých soutěží se staly tím posledním, co každého zajímalo. Vždyť šlo hlavně o to pobavit se.
První disciplínou byla dívčí štafeta s vejcem na lžíci. Holky si však pravidla přizpůsobily po svém a vejce i se lžící držely v ruce.
Mezi další soutěže patřily jízda šikovnosti na kole, přetahování lanem a přenos třídního profesora na 40 metrů libovolným způsobem. Právě zde se naskytla obrovská šance pro vlastní realizaci. Každá třída přišla s jinou metodou, jak svou VIP co nejrychleji přesunout. Třída profesora Minárika se vzdala šance na vítěžství a za zvuku pohřební písně vyprovodila zafačovaného třídního k poslednímu odpočinku.
Přetahování lanem patří mezi nejpopulárnější disciplíny. Na snímku zápolí třída 2.A.
Závěr dopoledne přinesl vyhodnocení soutěže o nejlepší portrét třídního profesora a báseň o libovolném zaměstnanci školy. Po celé dopoledne hrála na stadionu hudba. Zajišťovalo ji duo David Filo a Matouš Horáček.
Všichni se vrátili nadšení a nevyspalí
V neděli 16. června nasedli paťáci do vlaku, aby podnikli již dlouho odkládanou výpravu. Vodácko-cyklistický kurs měli původně absolvovat již před rokem. Vlivem nepříznivého počasí však musel být dvakrát odložen.
Instruktážní činnosti se zhostili Petr Vrána, Kamil Báča a Martin Vlček.
První den nám počasí zrovna nepřálo. Jen co jsme v Sudchdole nad Lužnicí postavili stany, zahnala nás bouřka do táborové hospůdky. Brzy se však vyjasnilo, mohli jsme tak udělat táborák. Zde jsme poprvé uslyšeli později velmi populární píseň s názvem Voříšek v podání Martina Vlčka. Song postavený na jediném akordu a to cikánském géčku slavil úspěch a stal se pro všechny účastníky výcviku nezapomenutelným zážitkem.
Dalšího dne jsme se rozdělili do dvou skupin. První vyrazila po vodě směr Majdalena. Druhá zamířila na kolech do Třeboně.
Nejslavnější vodáckou dvojící se stal Jirka Nenutil se svým háčkem (se mnou). Cvakli (tedy převrátili) jsme se jako první. Podle hesla "Kdo se necvakne, není vodákem," se z nás stali křtění vodáci. Došlo nám však, že více už bychom svůj výkon hodný Titaniku nemuseli opakovat. Předchozí pád jsme si zdůvodnili tím, že naše loď nemá jméno. A to nosí smůlu. Po krátké debatě jsme se shodli na provokativním názvu Nepotopitelná. Jméno se nakonec ukázalo jako správné, v průběhu celého kurzu jsme se už nikdy nepřevrhli. Jen jednou jsem pádloval, pádloval a najednou jsem zjistil, že můj zadák zůstal ve vodě asi deset metrů za lodí.
Další den, když jsme si role otočili a včerejší vodáci se změnili v cyklisty, přibyli další "novokřtěnci". Staly se jimi Hanka Čápová a Jitka Šroubková. Cíl cyklistů se nezměnil, lodě pluly do Mláky. Následující den se stal cílem vodácké výpravy Hamr.
Poslední den výcviku se cyklisti už od dopoledne koupali na pískovně ve Vlkově nedaleko cíle naší poutě Veselí nad Lužnicí. Vodáci je odpoledne doplnili.
V neděli 16. června nasedli paťáci do vlaku, aby podnikli již dlouho odkládanou výpravu. Vodácko-cyklistický kurs měli původně absolvovat již před rokem. Vlivem nepříznivého počasí však musel být dvakrát odložen.
Instruktážní činnosti se zhostili Petr Vrána, Kamil Báča a Martin Vlček.
První den nám počasí zrovna nepřálo. Jen co jsme v Sudchdole nad Lužnicí postavili stany, zahnala nás bouřka do táborové hospůdky. Brzy se však vyjasnilo, mohli jsme tak udělat táborák. Zde jsme poprvé uslyšeli později velmi populární píseň s názvem Voříšek v podání Martina Vlčka. Song postavený na jediném akordu a to cikánském géčku slavil úspěch a stal se pro všechny účastníky výcviku nezapomenutelným zážitkem.
Dalšího dne jsme se rozdělili do dvou skupin. První vyrazila po vodě směr Majdalena. Druhá zamířila na kolech do Třeboně.
Nejslavnější vodáckou dvojící se stal Jirka Nenutil se svým háčkem (se mnou). Cvakli (tedy převrátili) jsme se jako první. Podle hesla "Kdo se necvakne, není vodákem," se z nás stali křtění vodáci. Došlo nám však, že více už bychom svůj výkon hodný Titaniku nemuseli opakovat. Předchozí pád jsme si zdůvodnili tím, že naše loď nemá jméno. A to nosí smůlu. Po krátké debatě jsme se shodli na provokativním názvu Nepotopitelná. Jméno se nakonec ukázalo jako správné, v průběhu celého kurzu jsme se už nikdy nepřevrhli. Jen jednou jsem pádloval, pádloval a najednou jsem zjistil, že můj zadák zůstal ve vodě asi deset metrů za lodí.
Další den, když jsme si role otočili a včerejší vodáci se změnili v cyklisty, přibyli další "novokřtěnci". Staly se jimi Hanka Čápová a Jitka Šroubková. Cíl cyklistů se nezměnil, lodě pluly do Mláky. Následující den se stal cílem vodácké výpravy Hamr.
Poslední den výcviku se cyklisti už od dopoledne koupali na pískovně ve Vlkově nedaleko cíle naší poutě Veselí nad Lužnicí. Vodáci je odpoledne doplnili.
Vzrušení přinesla kráska v županu
Je již tradicí, že na přelomu měsíců května a června si skupina lidí z našeho ústavu sbalí kufry a vyrazí v doprovodu profesora Vrány (a od loňska také profesorky Hnátové) na tábor v Kořeni. Cíl je prostý. Během společného soužití s anglickými studenty zdokonalit své jazykové znalosti.
Výprava naší školy dorazila v sobotu dopoledne. Později přijeli další čeští studenti ze Sokolova, Plzně a Stříbra. Po Angličanech nebylo odpoledne ani vidu, ani slechu. "Ceremonie" vztyčení vlajek byla odložena a tábor žil sportovními aktivitami všeho druhu (volejbal, fotbal, softbal, stolní tenis a koupání v bazénu).
Britský autobus dorazil s několika hodinovým zpožděním asi v jedenáct hodin večer. Není se čemu divit. Snad poprvé od doby pořádání kurzů v Kořeni nepřijeli Angličané autobusem s nápisem "Lidé na místě včas".
Mezi hlavní nedělní události patřil pěší výlet na Vlčí horu a večerní návštěva Mariánských Lázní. Cesta do poklidného lázeňského města se vyvíjela naprosto klidně. Řidič si pustil jakýsi akční film. Během cesty tak "zařvalo" více než sto vojáků. Navíc vzal na výlet své příbuzné, kteří blokovali několik míst k sezení. Těch bylo i tak málo. Některým klukům proto nezbylo nic jiného než posadit si některou z přítomných slečen na klín - což jim strašně vadilo.
Je již tradicí, že na přelomu měsíců května a června si skupina lidí z našeho ústavu sbalí kufry a vyrazí v doprovodu profesora Vrány (a od loňska také profesorky Hnátové) na tábor v Kořeni. Cíl je prostý. Během společného soužití s anglickými studenty zdokonalit své jazykové znalosti.
Výprava naší školy dorazila v sobotu dopoledne. Později přijeli další čeští studenti ze Sokolova, Plzně a Stříbra. Po Angličanech nebylo odpoledne ani vidu, ani slechu. "Ceremonie" vztyčení vlajek byla odložena a tábor žil sportovními aktivitami všeho druhu (volejbal, fotbal, softbal, stolní tenis a koupání v bazénu).
Britský autobus dorazil s několika hodinovým zpožděním asi v jedenáct hodin večer. Není se čemu divit. Snad poprvé od doby pořádání kurzů v Kořeni nepřijeli Angličané autobusem s nápisem "Lidé na místě včas".
Mezi hlavní nedělní události patřil pěší výlet na Vlčí horu a večerní návštěva Mariánských Lázní. Cesta do poklidného lázeňského města se vyvíjela naprosto klidně. Řidič si pustil jakýsi akční film. Během cesty tak "zařvalo" více než sto vojáků. Navíc vzal na výlet své příbuzné, kteří blokovali několik míst k sezení. Těch bylo i tak málo. Některým klukům proto nezbylo nic jiného než posadit si některou z přítomných slečen na klín - což jim strašně vadilo.
Poslední zvonění probíhalo ve velkém stylu
Maturitám každoročně předchází svaťák, a tomu zase poslední zvonění. Tato akce se na našem ústavu koná již tradičně ve velkém stylu. Nezůstává jen u tiskátek a rtěnkou pořízených nápisech na obličeji. Nechybí také hektolitry vody, ocet a deodoranty nejnižší cenové kategorie, které končí na oděvech studentů mladších ročníků.
Po loňském vojenském oděvu zvolili letošní maturanti spíše antické motivy. Jak poznamenal jeden bystrý student, měly tu výhodu, že některé modely prostě neumožňovaly použití podprsenky.
Ráno hlídkovali šesťáci u školy, aby jim nikdo neutekl. Procedurou znečištění prošel každý, kdo se chtěl dostat do školní budovy. Neúspěchem skončila i úniková akce nejmenovaného studenta. Rozhodl se vlézt do školy po žebříku umístěném na jedné ze stěn ústavu. Když na něj ale šesťáci začali řvát: „Slez, slez!“ a na otázku: „A co když neslezu?“ se mu dostalo odpovědi: „Tak tě zlynčujeme,“ raději slezl a nechal se zlynčovat.
Pokud se člověk probil přes všechny ty řádící šesťáky až ke vchodu, musel ještě ochutnat připravenou kašičku. Ten kdo ji připravoval evidentně nevěděl nic o vaření. Člověku se dělalo špatně jen se na podezřelou hmotu podíval. Zde měli úlevu kuřáci nebo ti, kteří si minulý den přečetli nástěnku. Šesťáci totiž upozorňovali, že pokud chce někdo vyváznout, má přinést cigaretu. Tu by ve chvíli, kdy hledí na mísu s naprosto nechutným čímsi, obětoval snad každý.
Maturitám každoročně předchází svaťák, a tomu zase poslední zvonění. Tato akce se na našem ústavu koná již tradičně ve velkém stylu. Nezůstává jen u tiskátek a rtěnkou pořízených nápisech na obličeji. Nechybí také hektolitry vody, ocet a deodoranty nejnižší cenové kategorie, které končí na oděvech studentů mladších ročníků.
 |
| Ani Irena Bydžovská pasování neunikla... |
Po loňském vojenském oděvu zvolili letošní maturanti spíše antické motivy. Jak poznamenal jeden bystrý student, měly tu výhodu, že některé modely prostě neumožňovaly použití podprsenky.
Ráno hlídkovali šesťáci u školy, aby jim nikdo neutekl. Procedurou znečištění prošel každý, kdo se chtěl dostat do školní budovy. Neúspěchem skončila i úniková akce nejmenovaného studenta. Rozhodl se vlézt do školy po žebříku umístěném na jedné ze stěn ústavu. Když na něj ale šesťáci začali řvát: „Slez, slez!“ a na otázku: „A co když neslezu?“ se mu dostalo odpovědi: „Tak tě zlynčujeme,“ raději slezl a nechal se zlynčovat.
Pokud se člověk probil přes všechny ty řádící šesťáky až ke vchodu, musel ještě ochutnat připravenou kašičku. Ten kdo ji připravoval evidentně nevěděl nic o vaření. Člověku se dělalo špatně jen se na podezřelou hmotu podíval. Zde měli úlevu kuřáci nebo ti, kteří si minulý den přečetli nástěnku. Šesťáci totiž upozorňovali, že pokud chce někdo vyváznout, má přinést cigaretu. Tu by ve chvíli, kdy hledí na mísu s naprosto nechutným čímsi, obětoval snad každý.
 |
|
|
 |
 |
 |