KLOKAN - časopis studentů Gymnázia Tachov

kořen (14)

kořen 1999

Koupaliště
Druhý den nás o půl deváté ráno čekala snídaně. V deset hodin, zatím co se Angličané věnovali sportovním aktivitám, všichni Češi se sešli před jídelnou a rozdělili se (nebo spíš byli rozděleni) do 4 skupin na lekce s anglickými profesory. Naše skupina dostala za vůdce Patrika. Povídali jsme si o různých sportech (hlavně o fotbale a o hokeji), o našich zálibách a o tom, jaké památky v Londýně bychom chtěli navštívit.
Po obědě jsme byli nadvakrát (všichni bychom se do busu najednou nevešli) autobusem Angličanů odvezeni na plánské koupaliště. To mi udělalo z celého dne asi největší radost. Já totiž v Plané bydlím a při balení na Kořen jsem si doma zapomněl zubní kartáček, takže jsem si pro něj mohl zajít. Když jsem se konečně vrátil na koupaliště, potkal jsem se ve vodě s kamarády (hlavně s kamarádkami) z Plané, představil je některým Angličanům a tak jsme spolu všichni seděli na břehu a povídali si.
Někdy mezi pátou a šestou hodinou odpolední jsme se vrátili do tábora, osprchovali se a dali si večeři. Pak nás čekala singing competition - tedy soutěž ve zpěvu, do které se zapojili i profesoři.

kořen 1999

Dopolední sprška neuškodí
V sobotu 29. května začal pro tento rok první jazykový kurs na Kořeni. Cestu autobusem na tábor nebudu nějak zdlouhavě popisovat, vždyť trvala jen asi 30 minut. Podstatné je to, co se dělo v táboře.
Když jsme dorazili, viděli jsme spoustu Angličanů a chatek. Vylezli jsme spolu se zavazadly z autobusu, vyfasovali klíče od chatek a ubytovali se. Krátce poté nás (hlavně holky) začali Angličani polévat vodou. Když byly všechny holky úplně mokré, vyvěsily tehdejší prvačky (letošní druhačky - v textu dále pořád prvačky) na dveře své chatky ceduli "PLEASE, PEACE". My kluci jsme byli naprosto suší. Sdíleli jsme spolu totiž jednu chatku a když nás Angličani napadli, vzal jsem do ruky nenabitou kuličkovou pistoli bez zásobníku a zakřičel "hands up" Agresoři, kteří se chtěli dostat do naší chatky vzali nohy na ramena a už jsem je u našeho obydlí neviděl.

kořen 1999

Od pondělka do konce kurzu
Pondělí
V pondělí odjeli Angličané na celodenní výlet a my Češi jsme čistili táborové koupaliště. Ve 20 hodin začala diskotéka. Spát jsme šli kolem půlnoci.

Úterý
Dnes jsme měli ráno opět anglické lekce. Odpoledne jsme dostali volno a po večeři nás čekal Rogerův workshop. Učili jsme se různé tance a užili si při tom spoustu legrace.

kořen 1999

KOŘEN OD 17.7. DO 24.7.1999
Tohoto kořenářského týdne jsem se bohužel nezúčastnil, ale mám pro vás pár zajímavých informací z celkem důvěryhodných zdrojů.

Roger zde položil základy takzvaného stromu štěstí nebo také tajných přání. Podstatou celého nápadu je to, že se na strom věší mašle, přičemž si můžete něco přát a ono se vám to splní.

Informace pro holky - během tohoto týdne bylo v táboře pouze 11 kluků, ale podle holek, které se tohoto týdne zúčastnily, stáli za to . . .

Hrála se zde hra o trpaslících.

Angličani se na závěrečnou diskotéku převlékli za holky. Dále jsem se dozvěděl, že se nejspíš nejednalo o psychickou poruchu, ale že to bylo čistě jenom z legrace. Navíc prý měli hezké podprsenky.

kořen 1999

Příjezd, radost, šok
V sobotu 24. července jsme nasedli do autobusu a rozjeli se směrem na Kořen, abychom v místním táboře strávili týden s Angličany z Birminghamu. Když jsme konečně dorazili, viděli jsme 2 anglické autobusy a zhruba 80 Angličanů. Na první pohled bylo jasné, že Roger dostál svému slibu a přivezl s sebou i holky. Ty jasně převládaly (nebo mě taky víc zaujaly). No tak dobře, čistě realisticky byli kluci i holky v poměru 1:1. K mému obrovskému zděšení se jich ale většina v poledne sbalila, přesunula do autobusu a odjela směr Birmingham. V táboře tedy zbylo asi 25 Angličanů, 10 Angličanek a 36 Čechů.

kořen 1999

Sobota
Začátek našeho pobytu na Kořeni doprovázelo již tradičně skvělé počasí, a tak jsme se poté, co jsme se ubytovali, vydali hrát basketball, fotbal, houpat na houpačce nebo navazovat nové či oprašovat staré kontakty z minulého (květnového) kurzu. Po poledni jsme se z vlastních zásob (pokud nějaké byly) najedli - to se netýkalo těch, kteří se tohoto kursu účastnili minulý týden, ti totiž dostali normální oběd.

kořen 1999

Pondělí
V pondělí jsem se probudil v 6 hodin a protože už jsem nějak nemohl usnout, poslouchal jsem walkmana a netrpělivě čekal, až se vzbudí i ostatní. O půl deváté jsme se všichni sešli u snídaně. Angličani se po jídle sbalili a odjeli navštívit Karlovy Vary. Pro zbytek tábora byl na programu v 10 hodin workshop. Rozdělili jsme se do skupin. Každá dostala čtvrtku, na které byly napsány idiomy, cedule se slovy, které se měli do idiomů doplňovat a karty, jež objasňovaly význam jednotlivých anglických ustálených spojení. Prvním úkolem bylo vše správně seřadit. Mezi tím se na tabuli (to není překlep, opravdu tam byla i tabule) začal rýsovat druhý úkol. Zjevil se tam totiž úryvek z díla anglického spisovatele (samozřejmě v angličtině). Naším úkolem bylo říci, kdo je autorem tohoto díla, jak se ten jeho výtvor jmenuje a pokusit se o co nejpoetičtější překlad. Jednalo se o ukázku z pohádky Slavík a růže od Oscara Wilda. Možná bychom si o tomto spisovateli mohli říct něco bližšího (pokud Vás to nezajímá, můžete s klidem následující odstavec přeskočit).

kořen 1999

Úterý
Úterní ráno začalo stejně jako ta předešlá - snídaní o půl deváté. Následovali anglické lekce, při kterých jsme se rozdělili do několika národnostně smíšených skupin. Ty se už buď nedělili a jejich členi konverzovali hromadně nebo se dále separovali do skupin o 3 lidech. Po chvíli většina z nás narazila na menší problém, nevěděli jsme o čem mluvit. Nakonec však byla tato bariéra prolomena a všichni našli nějaké společné téma. Po chvilce oddychu následovala zkouška hry a po ní oběd.
Zhruba o půl třetí se konal velký softbalový turnaj. Odpoledne pokračovalo trénování hry Voyage of Futtock Revenge od Marka Williamse. Dalším bodem programu byla večeře a v 21 hodin diskotéka. Na jejím začátku jsme se rozloučili s naší zdravotnicí Martinou. Večerka byla asi o půl dvanácté nebo ve dvanáct hodin.

kořen 1999

Výlet do Prahy
Tento den patřil mezi ty nejhezčí z celého týdne. Jelo se totiž na celodenní výlet do Prahy. Snídaně byla naplánována na trošku časnější hodinu, než se zde stalo zvykem. Spáči, kteří na tento fakt zapomněli, byli Rogerem ze spánku urychleně vytrženi. Vzal si totiž na starost ranní budíček - poněkud nelidskou, ale účinnou metodu, jak někoho donutit, aby dorazil včas. "Štěstí" nám však dnes neobyčejně přálo a tak když jsme včas dorazili na snídani, bylo nám řečeno, že ještě nepřivezli chleba a že tedy bude snídaně o něco později. Asi o půl hodiny později už jsme všichni s plnými žaludky nastupovali do autobusu a fasovali na tu dlouhou cestu svačinu. Šokovalo mě pár Angličanů, kteří si zcela dobrovolně šli sednout do našeho autobusu.

kořen 1999

Odjezd
Sobota byla bohužel posledním dnem našeho kursu. Ráno jsme se nasnídali, uklidili chatky a batohy naskládali na jednu společnou hromadu. Potom už následovalo loučení a vzájemné psaní adres. Angličani pomalu nastoupili do autobusu. Potom ještě někoho napadlo udělat kolem autobusu řetěz, aby nemohli odjet. Potom jsme autobusu uvolnili průjezd, naposled si navzájem zamávali a Angličani odjeli. Někdo brečel, někdo si dělal legraci z těch, kteří brečely (byly to jenom holky) a někdo mlčky čekal až přijede náš autobus. Když dorazil, nasedli jsme a jelo se.

kořen 1999

Čtvrtek
Ve čtvrtek nás po snídani čekal workshop. Ten byl postaven na stejném principu jako úterní konverzace, jen byly prohozeny skupiny, aby spolu mluvil stejný Angličan a stejný Čech. Následovala předposlední zkouška hry a oběd. Odpoledne jsme všichni hráli hru indiánského kmene Siouxů. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Každý dostal malou hůlku a kousek látky (Ten se uvázal na ruku nebo na hlavu. Díky němu se rozeznávalo, kdo patří do jaké skupiny. První "indiánský" kmen měl pruhovanou látku a druhý modrou). Obě skupiny měly vlastní vlajky. Každá byla zapíchnutá do země na druhém konci tábora. Okolo ní byl kruh utvořený z provazu a vedle menší kruh z gumy - ten sloužil jako vězení pro zajatce.

kořen 1999

Prohlídka Plzně
V pátek ráno jsme vyrazili na výlet do Plzně. Když jsme došli ke gotickému kostelu svatého Bartoloměje, dostali jsme rozchod. Většina lidí prošla náměstí a pak zamířila na Americkou ulici a do Tesca. Když jsme s Otou Francem vycházeli z Tesca na ulici, slyšeli jsme sanitku a viděli, jak se její osazenstvo sbíhá k jednomu Angličanovi z našeho kursu. U něj bylo několik kamarádů a pak jsem si všiml ještě policejního auta. Když jsem se ptal, co se stalo, řekl mi James, který tam také náhodou přišel až po nehodě, že do něj narazilo auto. Naštěstí se našemu zraněnému nic vážného nestalo. Angličané, kteří tam s ním byli, chtěli zavolat Rogerovi. Šli jsme k telefonnímu automatu a snažili se zavolat Rogerovi na mobil.

září 1999

Prázdninový Kořen
Během července se na letním táboře Kořen konali dva jazykové kursy (pojednává o nich speciální vydání našeho časopisu - vyjde 7. září). Všem účastníkům se na táboře líbilo a všem bylo líto, že už ten skvělý týden končí. Obzvlášť na druhém kursu se sešla perfektní parta Čechů i Angličanů. Celý kurs se řídil docela přesně podle v angličtině sepsaného scénáře, ve kterém bylo počítáno s tím, že při rozloučení bude taky někdo brečet (účastníky minulých kursů tento běžný rituál asi nijak nepřekvapil). Počítalo se s ním i v programu. Na jeho konci totiž stálo: slzy … odjezd domů