|
prosinec 2000 (5) prosinec 2000 Akce k 17. listopadu Všechno to začalo, když Jirka Neny Nenutil dostal nápad uspořádat pro celou školu kulturní akci k příležitosti oslavy Dne studentů. Program měl být sestaven z vystoupení jednotlivých tříd. Scénky měly být prolínány historií listopadů 39 a 89. Návrh projednávala rada školy a obhajovalo ho trio Neny, Petr Panský a já. Připadali jsme si trochu jako studenti Šafránek a Kendy, když na prvním setkání herců tvrdili, že scénář Lesní panny je hotov (a ještě ani nebyli v sauně). Ale co, na přípravy nám zbýval ještě celý týden ... Na 20. listopad byl objednán sál Kina Mže. Fakt, že se s akcí stoprocentně počítá nás přinutilo přemýšlet nad tím, co se ty dvě hodiny bude dít. Svou scénku mělo připraveno jen několik tříd a generální zkoušku většina plánovala na ten nejzažší termín - poslední školní den před akcí, tedy čtvrtek. To jsem ještě netušil, že si dělám zbytečné starosti. Přes víkend jsme totiž onemocněl a v moderování mne musel někdo nahradit. Neny měl obrovskou radost, když jsem mu v neděli oznámil, že zítra s ním pořad uvádět nebudu, jelikož jsme nemocen. Nakonec místo mne sehnal odvážnou Marcelu Hepfelovou, která se o svém "nástupu do funkce" dozvěděla den před akcí a svou roli zvládla naprosto skvěle. prosinec 2000 Názorná výuka Jedna z listopadových hodin biologie naší třídy byla v něčem netradiční. Honzovi se zdálo, že biologie by měla být názorná, obzvláště teď, když probíráme člověka, a proto si jedno pondělní ráno přibalil do školní tašky i plavky. Už v předchozích hodinách svými narážkami přiměl profesora Stejskala, aby ho vyzval udělat ze sebe učební pomůcku. Honza se rozhodl vzít ho za slovo a žertem myšlenou poznámku realizoval. Ráno napsal dopis, ve kterém přesně popsal, jaké svaly budou vidět a jaké nikoliv, ozdobil ho několika květy fialek (což naznačovalo autorovo příjmení) a položil na profesorský stůl. Nejvíce prof. Stejskala v rubrice "svaly, které neuvidíte" zaujala položka zakrnělé svalstvo a začal si zpívat písničku "Chtěl bych se jmenovat Bob". Proč, to opravdu nevíme. Snad to má z nějaké z televizních reklam. Netušíme, my se na televizi nedíváme, jelikož se pilně učíme. prosinec 2000 Kde to žije, tam jsou taneční Jak jistě z minulého čísla KLOKANa víte, dočkali jsme se po roční odmlce kurzu tance. Z našeho ústavu jej navštěvují převážně studenti třetích a čtvrtých ročníků. Během první lekce jsme teprve poznávali, co nás čeká. Při první hodině jsme chodili po kruhu jako vězni v Mírově (ale nikdo z nás se nesnažil utéci). Následovalo první: "Smím prosit?" a úvodní taneční kroky. Teď už taneční zvládáme s přehledem - tedy ne kroky, ale chtěl jsem tím říci, že už nejsme nervózní atd. Nenaplnila se ani katastrofická předpověď: "Radši si budeme kroky zapisovat do nějakého sešitu, nám zoufalcům nic jiného nezbývá." Není třeba. Pokud mluvím za sebe, tak téměř vždycky vím, co mám dělat. Jen ty nohy nějak neposlouchají. Naše celkové počínání hodnotil taneční mistr pan Kašpar při jedné z lekcí slovy: "Jsou tady mezi vámi jedinci, kteří umí a jsou zde jedinci, kteří umí méně". Na první pohled naprosto zbytečná věta, ale věřte, potěší. Obzvláště, když po ní jednotliví zúčastnění nejsou separováni do elity (jedinci, kteří umí) či naopak do "odpadu" (jedinci, kteří umí méně). Neumělci, nezoufejme však, jak jsem odpozoroval od jednoho kamaráda, často vše spraví pořádný úsměv. prosinec 2000 A telefon zvoní, zvoní a zvoní Do prostor naší školy přibylo během listopadu další nové zařízení. Tentokrát se nejedná o automat na kávu ani limonádu. Je to telefonní budka našeho oblíbeného, zatím ještě monopolního Českého Telecomu. Přesto, že jsme si její přítomnosti všimli hned první den, shledali jsme na ní řadu odřenin, pohmožděnin a podlitin. Ani nový telefon nám nemohli dát. To je vidět, jak si Telecom váží studenstva. Asi na nás šetří. Nebo si technici představili, jak asi bude vypadat za pár měsíců a usnadnili někomu práci. Už teď, týden po instalaci onoho zařízení, je budka často využívána. Není větší zábavy než telefon, který je umístěný přímo před dílnou pana školníka, o volných hodinách prozvánět. Kdo ví, třeba ředitelství zvýší panu školníkovi plat za vykonávání sekretářských služeb - zvedání telefonů. Zábavě zdar, Č... T... zmar!!! prosinec 2000 Zeměpisná exkurze Koncem října pořádali zeměpisáři mgr. Petr Vrána a mgr. Josef Mach pro studenty 5. a 6. ročníku zeměpisnou exkursi. Stanovištěm třídenní expedice se stal dětský tábor v Kořeni nedaleko Plané, kam jsme dorazili v pátek dopoledne. Počasí však odmítlo podporovat naše snahy o bližší poznání SV části tachovského okresu. Nedali jsme se ale hustou mlhou odradit a vydali se k prvnímu cíli naší výpravy - vrcholu Vlčí hory. Výlet se poněkud protáhl díky vojenskému cvičení ostré střelby, které probíhalo na loukách pod jejím vrcholem. Čekání na volný průchod jsme si však vynahradili návštěvou cukrárny v nedalekém Černošíně. Posilnění a rozehřátí jsme nadšeně vyrazili ke zřícenině hradu Volfštejn a od ní na cestu k vrcholu. Bohužel, ten se nám stále neukazoval. Není tedy divu, že jsme asi půl hodiny doslova "bloudili v mlze" (nebylo vidět dál než na dva metry) než se nám podařilo objevit správnou cestu. Pak jsme dosáhli šťastně vrcholu a pohled do údolí byl vskutku unikátní - nespatřili jsme absolutně nic. Nevadí, měli jsme po kapsách na památku několik augitů a amfibolů, které jsme vydloubli z blátivé cesty. Promrzlí avšak v dobré náladě jsme se vrátili do tábora, kde už čekala posila vedení výpravy v podobě biologa Petra Křížka a praktikanta Kašpara. |
 |
|
|
 |
 |
 |