|
únor 2001 (7) Stručné zprávy z ústavu V REGIONÁLNÍM PŘEBORU škol v šachu v Nýřanech, který se konal 22. února, skončil tým naší školy na 2. místě s nepatrnou ztrátou na první Gymnázium Karlovy Vary. Výsledek tohoto přeboru posouvá naší školu do republikového finále. To by se mělo konat v Rychnově nad Kněžnou.DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ naší školy se uskutečnil ve čtvrtek 8. února, tedy v době chřipkových prázdnin. Zájemci o studium na našem ústavu byli spolu s rodiči informováni o tom, jak budou vypadat přijímací zkoušky a o studiu na naší škole. Samozřejmě si mohli také prohlédnout jednotlivé třídy a učebny. Vždyť vědět, do čeho člověk jde, je přece důležité. Paradoxem celé akce je, že i přesto, že se jednalo o Den otevřených dveří, dveře hlavního vchodu do budovy ústavu byly zavřené. Naštěstí však ne zamknuté. KDYŽ MALÍŘ NEUMÍ MATEMATIKU , tak znělo téma přednášky, kterou pro studenty našeho ústavu koncem ledna připravila Fakulta aplikovaných věd Západočeské Univerzity. Zabývala se úlohou deskriptivní geometrie ve výtvarném umění a jednotlivé případy, kdy malíř neuměl matematiku byly dokladovány na obrazech známých malířů. P.S. - Pokud by někdo připravoval přednášku na téma Když malíř neumí malovat, mile rád mu zapůjčím několik svých výtvarných děl. únor 2001 Vydali se do Prahy a prožili hned trojí dramaDIVADLO/ Ani Kočka na rozpálené střeše nebyla tak vzrušující jako cestování pražským metrem Ve středu 21. února vyrazila skupina studentů našeho ústavu do pražského Divadla pod Palmovkou na dopolední představení Kočka na rozpálené plechové střeše Tennessee Williamse. Programu se měly zúčastnit hlavně páté ročníky, ale vzhledem k tomu, že v autobuse zbylo několik volných míst, jelo i pár čtvrťáků a šesťáků. Cestou do Prahy se nic zajímavého nedělo. Drama nastalo teprve až v metru. Když jsme vystoupili ve stanici Palmovka a naše tři dozor činící profesorky se zeptaly, zda jsme všichni, informoval jsem, že nikde nevidím Nenyho. Čekali jsme do příjezdu dalšího metra. V něm se však nenacházel. Lidé, kteří Nenyho opravdu znají se dívali i na vlaky přijíždějící v protisměru. Co kdyby nás chtěl překvapit zezadu. Když se známá osoba neobjevila ani ve druhé přijíždějící soupravě, všichni jsme znervózněli. Prof. Morgensteinová pronesla větu: "Tak s námi už maturovat nebudete." Někdo prohlásil, že bychom mohli říct, že jsme profesorkám do metra utekli a ony by tím pádem byly z obliga (nebo by spíš místo deseti let dostaly jen devět). Chtěl jsem upozornit, že si upřímnosti velice cením a kdybych byl případně nucen zalhat, musela by moje maturita dopadnout opravdu dobře. Raději jsem si však tuto "vyděračskou" poznámku odpustil. únor 2001 Školu jim zavřeli, a tak jeli studovat jinamPRÁZDNINOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ/ Patnáct studentů našeho ústavu se spolu s prof. Bezpalcovou zúčastnilo semináře v Terezíně V prázdninové pondělí 12. února odjeli studenti našeho ústavu, stříbrské ZŠ Mánesova a 2. ZŠ Beroun na dvoudenní seminář do Terezína. Cílem bylo seznámit se s židovskou kulturou a samozřejmě i s tím, jak prožívali dobu pro ně nejkritičtější - 2. světovou válku. Akce se uskutečnila za finanční podpory Terezínské iniciativy. První zajímavější zastávkou na naší cestě byla Praha. Zde jsme si prošli komplex synagog a starý židovský hřbitov. Při prohlídce synagogy musela mít mužská část výpravy na hlavách pokrývku. Neny to vyřešil svou "odbojářskou" čepicí. Jelikož jsem si svého kulicha zapomněl doma, musel si využít "přistavených" látkových čepců. Ty nebyly kulaté, ale zakončené špičkou. Není tedy divu, že jsem si nepřipadal jako žid, ale spíš jak vysoký Číňan. Nejhorší bylo, že stačilo překročit "povolenou" rychlost 3 km v hodině a pokrývka ležela na zemi. Zatímco někdo tuto situaci řešil zapůjčením sponky od spolužačky, já jsem v kapse našel jen spínací špendlík, a proto jsem musel stát s hlavou vztyčenou a dávat pozor na vanoucí větry. Z Prahy jsme vyrazili do Terezína. Vzdělávali jsme se už cestou, když jsme shlédli film o tomto městě. V Terezíně se nám měla stát po jednu noc útočištěm Magdeburská kasárna - dřívější sídlo židovské "samosprávy" a současné Středisko setkávání. Jen pro úplnost dodávám, že budova byla zrekonstruovaná a nic nenasvědčovalo tomu, že se nacházíme v bývalých kasárnách. únor 2001 4.A si opět zase něco vymyslelaPOKUS/ Alternativní metoda sezení i přes menší nedostatky sklízí úspěch Stalo se to naprosto neočekávaně. Jednou naše třídní prof. Jirotková nakoukla z okna třídy do okna jedné třídy ZŠ Hornická a její oči zůstaly chvíli "viset" na podivném uspořádání lavic. S tímto svým objevem nás seznámila a zeptala se: "A my nebudeme mít alternativu?" Samozřejmě jsme nemohli zůstat pozadu. Poté, co byl zkritizován systém uspořádání lavic v již zmiňované hornické třídě, začal Přemek okamžitě kreslit, jak by uspořádání v naší třídě mohlo vypadat. Nina jenom dodala, že název: "Třída s alternativní metodou sezení" bychom měli používat, jelikož to velice dobře zní. Výsledkem je ve třídě visící cedule s nápisem "4.A - Třída s alternativní metodou sezení". Lavice jsou uspořádány podle Přemkova náčrtku. Prostřední "oddělení" zůstalo beze změn, řady u okna a u dveří jsou mírně nakloněny k tabuli a vytváří osově souměrný obrazec. únor 2001 Tak jsme se jich přece jen dočkaliEPIDEMIE/ Překročili jsme 40% absence a odměnou nám byly chřipkové prázdniny - děkujeme tachovským hygienikům V pondělí 5. ledna jsme šli do školy s nadějí, že se co nejdříve vrátíme domů. Více v návrat do svých domovů mohli doufat snad jen bývalí vězni Kastrova režimu Pilip a Bubeník. Ráno jsme byli šokováni, opravdu to vypadalo nadějně. V naší třídě (4.A) se nás sešla jen půlka. Zato prváků a druháků bylo jako psů. Udělali jsme tedy bleskovou akci, při níž jsme doporučili prskajícím a teplotu majícím spolužákům a kamarádům opustit školu. Bránili jsme tak své zdraví a zároveň pomohli "dobré věci". Důsledek pak byl jasný. Pokašlávající a nemocní odešli a postupně jsme se začali přibližovat magické hranici 40 procent chybějících. Nastala pátá hodina. I když se po chodbách neoficiálně šuškalo o tom, že limit byl překročen, profesor Stejskal, který do třídy vkročil za účelem prohloubení našich matematických znalostí, nám oznámil, že konečný údaj je 39,7% chybějících studentů. Tak to opravdu naštve. Jen tak pro představu - ty tři desetiny tvoří v naší škole přibližně jeden člověk. |
 |
|
|
 |
 |
 |